Blog počítačového nadšence

Letos na jaře jsem po nějaké době zase trochu přestavoval svůj hlavní počítač. Tentokrát jsem se zaměřil na hlučnost a řekl jsem si, že už je čas vyzkoušet tolik chválené vodní chlazení. Při této příležitosti jsem se také rozhodl konečně opustit designově sterilní vzhled počítače. Jak to nakonec dopadlo?

Mé tři hlavní požadavky na počítač jsou spolehlivost, pohodlí a tichý chod. Výkon je až někde daleko za touto trojicí, protože se nehoním za vysokými čísly ve výkonnostních testech a na hry mám doma next-gen konzole. Raději tedy vydám větší sumu za klávesnici a myš zajišťující pohodlnou každodenní práci než abych investoval do nejnovější grafické karty, která bude za pár týdnů o polovinu levnější a za dva měsíce zastaralá. Na tichý chod počítače jsem obzvlášť citlivý. Když sedím někdy i více jak deset hodin denně za klávesnicí a monitorem, nechci mít pár decimetrů od sebe něco, co vydává zvuk jako sekačka Alvina Straighta.

Před dvěma roky jsem trochu investoval do kvalitního konvenčního chlazení tzn. tiché ventilátory s minimem otáček kombinované s pasivním chlazením. Když ale máte počítač takřka neustále v provozu, za tu dobu se opotřebují i ty nekvalitnější větráčky ze střední třídy. Hluk počítače začal před časem už zase překračovat mez, kterou jsem ochoten tolerovat, takže jsem se rozhodl pro výměnu ventilátorů.

Původně jsem chtěl jen provést výměnu kus za kus, ale nakonec jsem se pustil do větší a nákladnější akce a vydal jsem se cestou vodního chlazení, s čímž jsem spojil i výměnu skříně a trochu casemoddingu. Pryč jsou ty doby, kdy jsem vyznával „designově sterilní“ bílé skříně Ale hezky od začátku.

Nejdřív jsem si vybíral novou skříň. Všechny mé představy a požadavky splnil bigtower Thermaltake VD4000BWS Kandalf LCS. Žádný všední vzhled, ale zase ne výplod šíleného designera. Ke kladům patří velké okno v bočnici, senzačních devět 5,25″ šachet a k tomu tři 3,5″ a hlavně již zabudovaný okruh vodního chlazení, takže nebylo potřeba nic vymýšlet a sestavovat na koleni nebo kupovat nějaký komplet a pak přemýšlet jak ho vměstnat do skříně. Vodou je standardně chlazen jenom procesor, ale není problém dokoupit díly pro chlazení grafické karty, čipové sady, operační pamětí nebo pevných disků. Pro začátek jsem ale začal jen s vodním chlazením procesoru.

Grafickou kartu od Gainwardu mám chlazenou pasivně a nehodlám na tom nic měnit. Pouze kdybych si výhledově kupoval výkonnější model, tak bych si už koupil některý s vodním chlazením. Ale to akutně nehrozí, protože i postarší nVidia 7600GS zvládá Aero levou zadní a víc prakticky nepotřebuji, protože hry hraji skoro výhradně na next-gen konzolích a to v poslední době opravdu už hodně málo.

Zmíněná skříň se dodává bez zdroje, což jsem celkem uvítal, jelikož jsem si jako zdroj vybral takovou menší specialitku, konkrétně Thermaltake DualPower W0107. Stojí sice nekřesťanské peníze, ovšem je naprosto bezhlučný. Pokud si připojené komponenty berou do 380W, tak se spoléhá výhradně na pasivní chlazení. Výkon zdroje je však až 580W. Pokud si tedy komponenty berou víc, zapne se tichý ventilátor, ovšem můj počítač nemá takový výkon, takže je zdroj chlazený čistě pasivně.

Ve skříni je běžně šest ventilátorů. Tři 120 mm ventilátory ochlazují kapalinu v radiátoru a zároveň natahují vzduch do skříně. Spolu s radiátorem jsou umístěny v čelních dvířkách skříně, za kterými se skrývají mechaniky, takže by ani tak nevadilo, že mé dosavadní vypalovačky byly bílé barvy (běžně nejsou vidět), ale stejně už měly své odslouženo, takže jsem pořídil hned dvě nové černé.

Další dva ventilátory jsou v zadní části skříně a odvádějí teplý vzduch ven. Jeden ventilátor je pak ještě umístěn pod stropem skříně a natahuje vzduch pro změnu zase dovnitř skrz mřížku ve stropu skříně. Kousek od mřížky je na vrchu skříně mimochodem odklopné víčko, pod kterým se skrývají dva USB porty, FireWire rozhraní a vstup pro mikrofon a výstup na sluchátka.

Ventilátory, tak jak je dodal výrobce, byly sice relativně tiché, ale ne tak tiché, jak bych si já představoval. Na nízký hluk jsem opravdu extrémně náročný. Takže došlo na trochu té tuningové alchymie. Nakonec jsem dospěl k následujícímu řešení: ventilátor u stropu byl demontován, do zadní části skříně přišly ventilátory Noctua NF-S12-800 a Noctua NF-B9. Z původních ventilátorů zůstaly jen ty tři vpředu u radiátoru.

Pro regulaci otáček ventilátorů, monitoring jejich aktivity a sledování teploty komponent i odběru energie celého počítače jsem si pořídil Zalman ZM-MFC2. To je moc fajnová věcička. Regulovat mohu tedy zadní ventilátory, ale mám otáčky stažené na úplné minimum a stačí to. Bohužel ty tři čelní ventilátory u radiátoru nelze ke kontrolnímu panelu připojit, aby se daly regulovat. Jejich běžný provoz je ovšem moc hlučný, takže zase přišla na řadu tuningová alchymie: nakonec jedou jen na 5V místo tradičních 12V. Hluk už nevydávají prakticky žádný, ale přesto zvládají dostatečně ochlazovat kapalinu a natahovat vzduch do skříně.

Tyto tři ventilátory mi zároveň ochlazují v předních 5,25″ šachtách i tři pevné disky zavěšené na odpružení Sharkoon HDD Vibe Fixer 3. Vedle toho, že zavěšením je eliminován přenos vibrací z disků je kolem nich také více místa a lépe u nich proudí vzduch, takže se i lépe chladí, než kdyby byly umístěny v 3,5″ pozicích vzadu nahoře vedle zdroje, kde jsou pro ně připravené 3,5″ šachty. Chlazení disků jsem chtěl prapůvodně řešit pasivně, ale ventilátory z radiátoru nasávají do skříně dostatek vzduchu, aby ochladily i disky. Záslepky šachet jsou totiž speciální mřížky propouštějící dovnitř vzduch, ale izolující hluk vycházející ze skříně. Tedy pokud nějaký je.

A v mém případě na začátku byl. Čerpadlo dodávané spolu se skříní bylo šíleně hlučné a dost mi zkazilo původní radost z přestavěného počítače. Nakonec se mu ale podařilo domluvit, aby sekalo latinu a šlo s hlukem pořádně dolů. Jak? Své udělalo vypodložení hmotou Silentmaxx Silma VS-320 v kombinaci s odpružením. Ale to pořád nebylo ono. Nakonec je čerpadlo zapojené do kontrolního panelu, takže si mohu dle potřeby nastavit jeho výkon. Aktuálně ho mám stažený na takovou úroveň, aby kapalina ještě proudila a hluk byl téměř roven nule. Nečekal jsem, že to bude chladit efektivně, ale ono to překvapivě chladí dost dobře, takže v tomto stavu to prozatím zůstalo. I kdyby bylo potřeba výkon trochu zvednou, je ještě hlučnost přijatelná (i pro mé citlivé slechy), ale myslím, že pokud nepořídím topivější procesor, tak nebude problém. Ostatně první horké dny máme za sebou a teploty komponent v počítači byly velmi dobré.

Abych viděl, že průtok kapaliny je v pořádku, pořídil jsem si Thermaltake CL-W0138 Flow TX Plus. Je to set vrtulky, na které můžete průtok pozorovat a zároveň je v ní čidlo napojené na malý kontrolní panel, který hlídá teplotu kapaliny a při dosažení určitě hranice (lze nastavit) spustí alarm. To potřebuji, protože těch změn oproti běžné konfiguraci bylo provedeno na můj vkus až moc, takže je dobré mít tyto kontrolní a varovné prvky.

K těm kontrolním prvkům lze přiřadit i Thermaltake AquaBay M3 1U Liquid Tank, což je přídavná nádržka do 5,25″ pozice, kde je krásně vidět množství kapaliny v okruhu a docela snadno se jejím prostřednictvím kapalina doplňuje. Ale aby to bylo to pravé ořechové, musíte mít nasvícenou UV senzitivní kapalinu. Používám Thermaltake Liquid Cooling CL-W0044 Bigwater UV Sensitive. O osvětlení skříně a nasvícení všech UV senzitivních prvků od kapaliny přes hadice až po SATA kabely a prachové filtry na ventilátorech se stará dvojice trubic Revoltec Cold Cathode Twin-Set Blue a dalši dvojice Thermaltake A2371 Perfectlight Dual Blue. Světla lze v případě potřeby vypnout přes vypínač vyvedený vzadu u PCI karet.

Investice to nakonec nebyla malá (cca 20.000 Kč, ale vodníci jsou i podstatně dražší, takže velikost sumy je relativní). S výsledkem jsem každopádně spokojen. Hlučnost, kvůli které jsem celou přestavbu postupoval, je prakticky nulová. Musím přiznat, že po počátečních problémech s čerpadlem jsem se dost vyděsil, ale dopadlo to dobře. Teploty komponent jsou i při horkých dnech a větší zátěži počítače stále hluboko v mezích tolerance. Počítač je stabilní a designově taky není k zahození. Co víc si přát