Vodafone cenzurující nebo chránící?
V posledních (tý)dnech se dost mluví o nové „službě“ Vodafonu, který začal blokovat „jisté stránky“. Dnes vyšel na toto téma můj článek na Lupě - Vodafone: 97 % blokovaných stránek je dětské porno. Je v něm i řada zajímavých informací přímo od Vodafonu, který se hájí, že jako společensky uvědomělá firma nechce sedět s rukama v klíně a proto vyráží do boje s pedofilními a rasistickými weby a svým klientům na ně blokuje přístup.
Vychází přitom z databáze britské organizace, ovšem tvrdí, že jde o weby, které jsou nelegální v celé Evropské unii, tedy i v České republice. Více v odkazovaném článku. Svůj názor jsem prezentoval v glose Na půl cesty mezi cenzurou a službou zákazníkovi z minulého týdne. V kostce: křik o cenzuře je zbytečně hysterický, ovšem poskytovatel připojení podle mě nemá jakkoliv filtrovat provoz o své vlastní vůli bez nařízení soudu ať už by jeho motivy byly jakkoliv ušlechtilé.
Podle mě není křik o cenzuře zbytečně hysterický, naopak je škoda, že většinu lidí to vůbec nezajímá.
Podle mě je křik o cenzuře oprávněný protože je zde porušeno jedno ze základních pravidel internetu (síťová neutralita).
O vině a trestu přece běžně rozhoduje policie a soudy. Proč v tomto případě rozhoduje nějaká soukromá organizace sídlící v GB? Pokud Vodafone, nebo jiná organizace narazí na dětskou pornografii má (minimálně morální) povinnost ohlásit to policii, pokud udělá cokoliv jiného je to cenzura a pokud to ještě medializuje tak je to PR.